007–052 Starý

Sborník archivních prací / ročník 76 / 2026 / číslo 1 | DOI: https://doi.org/10.83159/cevy-8d74

Tunklové z Brníčka a Zábřehu. Rod manžela (titulární) mexické císařovny

Rod Tunklů, zřejmě slezského původu, se v 15. století poměrně výrazně zapsal do dějin Moravského markrabství a podle nově nabytých statků přijal predikát „z Brníčka a Zábřehu“. Po polovině 15. století mu byl ze strany císaře Bedřicha III. uznán stav svobodných pánů, k vyšší šlechtě se ale zprvu mohla hlásit jen jedna z jeho linií. Ta druhá se potvrzení příslušnosti k vyšší šlechtě dočkala teprve v 18. století. Její nesmírně pestré dějiny jsou ukázkou toho, jak se rodová tradice a pýcha střetávaly s nevyhnutelnou pauperizací velmi rozvětvené rodiny, jejíž členové volili různé strategie přežití. Někteří vplynuli do občanské společnosti, přičemž část z nich se dokonce přestala ke své příslušnosti k vyšší šlechtě hlásit. Jiní si naopak svůj společenský status pečlivě střežili. Sňatek Jana Adolfa Tunkla († 1915) s pravnučkou někdejšího mexického císaře pak dodává rodinným dějinám i poněkud exotický nádech.

Klíčová slova:
šlechta; nobilitace; genealogie; Tunkl z Brníčka; Iturbide

The Tunkl family of Brníčko and Zábřeh. The noble family of the husband of the titular Empress of Mexico

The Tunkl family, apparently of Silesian origin, left a significant mark on the history of the Margraviate of Moravia in the fifteenth century and, after acquiring new estates, adopted the predicate “of Brníčko and Zábřeh.” After the mid-fifteenth century, Emperor Frederick III recognized the Tunkls as belonging to the rank of free lords, although initially only one branch of the family could be counted among the higher nobility. The other branch did not receive confirmation of its status as higher nobility until the eighteenth century. The remarkably diverse history of the Tunkl family illustrates the tension between family tradition and pride on the one hand and the gradual but inevitable economic decline of a noble lineage on the other, whose members chose different survival strategies. Some merged into bourgeois society, with several members eventually ceasing even to identify themselves as belonging to the higher nobility, while others, by contrast, carefully guarded their social status. The marriage of Jan Adolf Tunkl († 1915) to the great-granddaughter of the former Emperor of Mexico adds a somewhat exotic touch to the family’s history.

Keywords:
nobility; ennoblement; genealogy; Tunkl z Brníčka; Iturbide

Zveřejněno: 1. srpna 2026   

Zobrazit celý článek

Reference

 

  1. Velmi čtivě zpracoval osudy císaře a do jisté míry i jeho choti Pernes, Jiří: Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků. Praha 1997. Ze starší cizojazyčné literatury srovnej zejména Corti, Egon Caesar: Maximilian und Charlotte von Mexiko. Nach dem bisher unveröffentlichten Geheimarchive des Kaisers Maximilian und sonstigen unbekannten Quellen I–II. Zürich 1924; Lubienski, Johann: Der maximilianeische Staat. Mexiko 1861–1867. Verfassung, Verwaltung und Ideengeschichte (= Forschungen zur europäischen und vergleichenden Rechtsgeschichte. Bd. 4). Wien u. a. 1988.
  2. Bonaparte byl ovšem na španělský trůn násilně dosazen Francouzi a válka za nezávislost, zcela odlišně motivovaná, tak v letech 1808–1814 probíhala i na samotném Pyrenejském poloostrově.
  3. První mexické císařství má zatím jen malý ohlas v česky psané historiografii. Ze zahraničních prací lze k osobě Augustina I. a jeho vládě doporučit zejména Robertson, Wiliam Spencer: Iturbide of Mexico. Durham 1952 a Anna, Timothy E.: The Mexican Empire of Iturbide. Lincoln 1990.
  4. Augustin byl synem prince Ángela († 1872), Salvátor jeho mladšího bratra Salvátora († 1856).
  5. Originální text Maxmiliánova dekretu je v Boletin de las leyes del Imperio Mexicano, 1. Parte, Tomo II. México 1866, s. 93–94, č. 54. Dostupné online z http://cdigital.dgb.uanl.mx/la/1080045869/1080045869_017.pdf [cit. 14. 9. 2025].
  6. Lubienski, J.: Der maximilianeische Staat, s. 64.
  7. Základní informace o dynastii Iturbidů jsou na https://en.wikipedia.org/wiki/House_of_Iturbide [cit. 14. 9. 2025].
  8. Verlustliste Nr. 221 ausgeben am 27. 7. 1915, s. 6. Dostupné z https://digi.landesbibliothek.at/viewer/image/AC08513816_Verlustliste_Nr_0221/6/ [cit. 22. 7. 2025]: „Tunkl Freiherr von Aschbrunn und Hohenstadt Johann, Rttm., UR. Nr. 12, 2. Esk, Böhmen, Aujezd, 1872, tot (10.5.1915)“.
  9. Základní životopisné údaje Marie Josefy Žofie včetně data a místa sňatku s Janem Adolfem Tunklem viz https://en.wikipedia.org/wiki/Mar%C3%ADa_Josepha_Sophia_de_Iturbide [cit. 22. 7. 2025].
  10. Podrobněji zejména Elznic, Václav: Renobilitační procesy pražské. Ostrava 1986; Županič, Jan: Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie XXXVIII, 2005, č. 3–4, s. 168–203; Týž: Nová šlechta Rakouského císařství. Praha 2006, s. 320–366; Týž: Šlechtický archiv – rodové šlechtictví. In: Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra. Erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy (dodatky), Archivu Národního muzea (dodatky), ed. Županič, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel. Praha 2014, s. 127–276 (zde na s. 247–251 je poměrně obšírně pojednáno i o některých příslušnících rodu Tunků z Brníčka).
  11. Pilnáček, Josef: Rody starého Slezska. Brno 2010, s. 367, č. 1824.
  12. Codex diplomaticus Silesiae VI, ed. Wattenbach, Wilhelm – Grünhagen, Colmar. Breslau 1865, s. 31, č. 124.
  13. Kouřil, Pavel – Prix, Dalibor – Wihoda, Martin: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 346.
  14. Pilnáček, J.: Rody starého Slezska, s. 367, č. 1824. Zde i další střípky k členům rodu objevujícím se ve Slezsku. Medek, Václav: Tunklové na severní Moravě. Severní Morava 2, 1957, s. 33, uvádí, že synem Hartla (jehož jmenuje Hartmanem a jeho smrt klade nesprávně již k roku 1420) byl Jan Tunkl z Eichholze (Dubnice), který se oženil s Eliškou z Lesnice.
  15. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII, ed. Brandl, Vincenz. Brünn 1890, s. 411, č. 463. Hranice vyplatil poměrně záhy hradišťský opat Beneš (1395–1412). Teige, Josef: Zpráva o pramenech dějin kláštera Hradišťského u Olomouce (až do r. 1300). Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filologická XII, 1893. Praha 1894, s. 66; Hosák, Ladislav – Indra, Bohumír – Jašková, Marie: Hranice. Dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté. Hranice 1969, s. 35.
  16. Moravský zemský archiv Brno (dále MZA Brno), fond A 1 – Stavovské listiny, i. č. 278; Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII, s. 455–464, č. 524; Štěpán, Václav: Moravský markrabě Jošt (1354–1411). Brno 2002, s. 445, 465.
  17. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren (1348–1466). Olmützer Cuda, X, ed. Chytil, Joseph. Brün 1856, s. 369, č. 158, s. 379, č. 318; Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren (1348–1466). Brünner Cuda, XII, ed. Chlumecký, Peter – Chytil, Joseph – Demuth, Carl – Wolfskron, Adolf. Brün 1856, s. 336, č. 143. Papajík, David: Páni z Holštejna. České Budějovice 2007, s. 145; Doubravský, Zdeněk: Lesničtí zemani a jejich dvory. Příspěvek k dějinám šlechty na Zábřežsku. Severní Morava 93, 2007, s. 12–13. K Tunklům v 15. století srovnej též Medek, V.: Tunklové na severní Moravě, s. 33–39.
  18. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren, Brünner Cuda, XII, s. 383–384, č. 783.
  19. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren, Olmützer Cuda, X, s. 395, č. 560; s. 398, č. 592. Zábřeh ale Jan získal již dříve, před rokem 1442. Papajík, David: Vznik a vývoj města Zábřehu. In: Zábřeh – 750 let. Zábřeh 2004, s. 8.
  20. Vydání majestátu je zachyceno v Regesta chronologico-diplomatica Friderici III. Romanorum Imperatoris (Regis IV.), ed. Chmel, Joseph. Wien 1838–1840, s. 427, č. 4185. Jeho úplný text se dochoval ve formě dobového opisu v Österreichisches Staatsarchiv Wien, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Handschriftensammlungen, Handschriftensamlung, sign. B 7, fol. 43v–44r, a také jako opis z první poloviny 18. století, jenž se nachází v Národním archivu Praha, Sbírka genealogicko-heraldická Wunschwitzova (dále NA, Sbírka Wunschwitz), i. č. 1248, kart. 38.
  21. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38. Podle Wunschwitzovy poznámky mu byly originály všech tří majestátů předloženy 7. srpna 1721 Františkem Arnoštem Tunklem z Brníčka a Zábřeha, pánem na Jankově, Radiměřicích a Bedřichovicích, v jeho příbytku na Hradčanech. Na opisy ve Wunschwitzově sbírce upozornila naposledy Woitschová, Klára: Nobilitační a příbuzné písemnosti a Wunschwitzova genealogická a heraldická sbírka. In: Brňovják, Jiří a kol.: Nobilitace ve světle písemných pramenů (= Nobilitas in historia moderna, Tomus II). Ostrava 2009, s. 70. Procházka, Roman: Böhmische Adelsfamilien. Neustadt an der Aisch 1969, s. 299, uvedl bez odkazu na zdroj další potvrzení majestáty krále Vladislava II. (1509) a Ludvíka (1525).
  22. Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové V/1, ed. Brandl, Vincenc. Brunae 1888, s. 21, č. 111 („Pane Jiříku, což se tebe dotýče, páni jsú tvé potřeby slyšeli, než o tvém starodávním panství nepamatují páni, by to kdy bylo, než tak jakž své věci máš, ty to víš, a potřebí jest se tobě v tom opatřiti, neb kdyby přišlo a páni měli do stolic sazeni býti, mohl by z rozkázání panského od pana komorníka zmatek míti a protož se v tom opatř.“).
  23. Moravské zemské desky II. (1480–1566). Kraj brněnský, ed. Kalina, Tomáš. Praha 1950, kniha XV (XI), s. 3–5, č. 2. Podstatně stručněji je přijetí Tunklů do panského stavu reflektováno v analogickém zápise v olomouckých deskách. Moravské zemské desky II. (1480–1566). Kraj olomoucký, ed. Matějek, František. Brno 1948, kniha XII, s. 3–4, č. 2.
  24. Medek, V.: Tunklové na severní Moravě, s. 33 a 39, uvádí jako termín Janovy smrti rok 1476, není ale jasné, z jakého zdroje čerpal. V rodokmenu na s. 39 je též seznam Janových dětí.
  25. Tamtéž, s. 34, 39.
  26. Zmínku o Tunklově napadení vtělil na sklonku 15. století do svého díla O právech země české knihy devatery Viktorin Kornel ze Všehrd. Srovnej Codex iuris Bohemici III/3, ed. Jireček, Hermenegild. Pragae 1874, s. 165. Ten měl za to, že na Tunkla zaútočili jeho poddaní zábřežští. Ve skutečnosti šlo ale podle všeho o spor s poddanými ze Šumperska, jak prokázal Švábenský, Mojmír: Prameny ke vzbouření Šumperských proti Tunklům koncem 15. století. Severní Morava 39, 1980, s. 13–19; Týž: Další pramen ke vzbouření Šumperských proti Tunklům koncem 15. století. Severní Morava 44, 1982, s. 19–23.
  27. Moravské zemské desky II. Kraj olomoucký, ed. Matějek, F., kniha XVI, s. 129, č. 102.
  28. K osobnosti Zdeňka Lva z Rožmitálu a jeho politické kariéře naposledy přehledně Kotlárová, Simona: Páni z Rožmitálu. České Budějovice 2008, s. 42–87.
  29. Palacký, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků. In: Dílo Františka Palackého I, ed. Krčma, František – Charvát, Jaroslav. Praha 1941, s. 363; Schulz, Václav: Purkrabí hradu Pražského v letech 1438–1711. Praha 1903, s. 3.
  30. K Tunklovu působení v Dolní Lužici podrobně zejména Březina, Luděk: Zemským fojtem za tří českých králů. In: Bobková, Lenka a kol., Česká koruna na rozcestí. K dějinám Horní a Dolní Lužice a Dolního Slezska na přelomu středověku a raného novověku (1437–1526). Praha 2010, s. 136–165.
  31. Palacký, F.: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 362, 365.
  32. Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starších vydané. In: Dílo Františka Palackého II, ed. Charvát, Jaroslav. Praha 1941, s. 326.
  33. Moravské zemské desky II. Kraj olomoucký, ed. Matějek, F., kniha XVII, s. 169, č. 59.
  34. Národní knihovna Praha (dále NKP), sign. 54 B 113, Brikcí z Licka, Matěj: Tytulowee Stawú Duchownijho a Swietskeeho… Praha 1534, č. knihopisu K01352, fol. D 4r („Gindrzych Tunkl z Brnicžka a z Zabrzehu etc. Foit Margkrabstwij Lužicz dolnijch“).
  35. Tamtéž, fol. E 1v („Jan Tunkl z Brnička a s Zabrzeha“).
  36. Národní archiv Praha, Desky zemské, sign. Desky zemské větší (dále NA, DZV) 3, fol. L 14v–L 15v.
  37. NA, DZV 84, fol. B 21v–B 22r.
  38. NA, DZV 5, fol. D 16r–D 16v; NA, DZV 44, fol. A 1r–A 1v. Dluh Adama Lva vůči Alžbětě Tunklové činil celkem 7 042 kop míšeňských grošů (tj. 3 521 kop v českých groších).
  39. NA Praha, Salbuchy, kniha č. 284, i. č. 119, fol. 85v–86r; Pelant, Jan: Znaky a pečetě západočeských měst a městeček. Plzeň 1985, s. 233–234.
  40. Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého 9. Domažlicko a Klatovsko. Praha 1893, s. 147.
  41. Úlovec, Jiří: Tvrz a zámek Opálka. Západočeský historický sborník 3, 1997, s. 81–82. Alžbětina závěť není bohužel v chronologicky relevantních kvaternech desk zemských intabulována. Rok 1548 jako terminus ad quem Alžbětina úmrtí se objevuje již v rodokmenu, který je uložen v NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38. Zde je zároveň jako údajná první manželka Jana Tunkla zachycena Barbora Vohanská.
  42. Placht, Otto: Odhad majetku stavů království českého z r. 1557. Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filologická IV, roč. 1947. Praha 1949, s. 69.
  43. Procházka, R.: Böhmische Adelsfamilien, s. 300, uvádí jako termín ad quem jeho úmrtí rok 1581. Ve skutečnosti se ale Jan Tunkl ani nikdo jiný z toho rodu neuvádí v tituláři Jiříka Černého z roku 1572. V dubnu 1556 žádal Jan Tunkl Jáchyma z Hradce o přímluvu k arciknížeti Ferdinandovi, aby mu tento poslal svého lékaře. SOA Třeboň, SOkA Jindřichův Hradec, Rodinný archiv pánů z Hradce, sign. II C 3, kart. 12, i. č. 368. Nejspíše zemřel nedlouho po tomto datu. Mrtev byl téměř jistě již v roce 1567, kdy berní přiznání z Opálky vykonala další jeho švagrová, Kateřina Šternberská z Malovic (přiznávala 89 osedlých, přičemž údaj zpřed tří let, připojený pro srovnání, byl 2 750 kop vlastního a 1 500 kop poddanského majetku). Kollmann, Josef: Berní rejstříky a berně roku 1567. Sborník archivních prací XIII, 1963, č. 1, s. 212. Pokud se k roku 1555 uvádí v olomouckých půhonech sirotek Jana Tunkla z Brníčka, jak upozornil Hosák, Ladislav: Příspěvek k rodopisu moravské šlechty z knih půhonů brněnských a olomouckých. Časopis Rodopisné společnosti v Praze XII, 1941, č. 2, s. 54, pak musí jít o někoho ze zchudlé moravské větve rodu, protože český Jan Tunkl (který ostatně podle všeho na Moravě žádný majetek neměl) byl tou dobou ještě prokazatelně naživu.
  44. Sedláček, August: Tunkl z Brníčka a ze Zábřeha. In: Ottův slovník naučný XXV. Praha 1906, s. 870.
  45. Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Vídeň 1930, s. 325.
  46. Moravské zemské desky III (1567–1641). Kraj brněnský, ed. Rohlík, Miloslav. Praha 1957, kniha XXXII (XXVIII), s. 297, č. 38. Tento spolek zaznamenal ve svých spisech i Karel starší ze Žerotína, který ale Tunkla zachytil s mylným křestním jménem. Viz Spisy Karla staršího ze Žerotína. Oddělení první: Žerotínovi zápisové o soudě panském 1., ed. Brandl, Vincenc. Brno 1866, s. 167 („Elška Vahanská přijala muže svého Jindřicha Tunkle na spolek“).
  47. Vzhledem k neúplnosti dochovaného archivního materiálu jsou jeho přiznání doložena pouze v letech 1599–1600. Radimský, Jiří: A 7 – Přiznávací berní listy 1528–1623. Katalog. Archivní pomůcka. Brno 1961, s. 411, č. 52, s. 418, č. 86, s. 434, č. 87, s. 462, č. 66, s. 469, č. 2, s. 471, č. 6, s. 475, č. 65.
  48. MZA Brno, fond A 1 – Stavovské listiny, i. č. 978.
  49. Originál česky psané listiny je v MZA Brno, fond A 12 – Akta šlechtická, kart. LXXIX, č. 26/1. Viz též Spisy Karla staršího ze Žerotína. Oddělení první: Žerotínovi zápisové o soudě panském 2, ed. Brandl, Vincenc. Brno 1866, s. 126–127.
  50. Knoz, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006, s. 782–791.
  51. Dvorský, František: Vlastivěda moravská II. Místopis. Třebický okres. Brno 1906, s. 389, soudil, že Slavíčky byly snad spojeny se sousedními Okrašovicemi. Ty koupil Adam z Valdštejna v roce 1632. Tamtéž, s. 306.
  52. Hosák, Ladislav: Příspěvek k rodopisu moravské šlechty z knih půhonů brněnských a olomouckých. Časopis Rodopisné společnosti v Praze XII, 1941, č. 2, s. 54.
  53. Smlouva byla intabulována do Moravské zemské desky III. Kraj brněnský, kniha XXXVIII (XXXIV), s. 652–653, č. 95. V NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38, je Jan Albrecht uveden jako „Dominus in Butzy, et Lhotitz in Moravia“, avšak statek Budeč (nepochybně se skrývající za prvním názvem) patřil ve skutečnosti spřízněné rodině Matyášovských z Matyášovic. Tiray, Jan: Dačický okres (= Vlastivěda moravská II. Místopis. Jihlavský kraj. Dačický okres. Díl IV. Místopisu). Brno 1925, s. 102–103.
  54. Uvedené údaje jsou čerpány z pozůstalostních materiálů, uložených v MZA Brno, fond C 2 – Tribunál – pozůstalosti, sign. T 9, kart. 244. Zde zejména fol. 1r (zpráva krajského hejtmana Adama Ladislava Věžníka, že zemřel Jan Albrecht Tunkl, datovaná 3. února 1657), 13r (zpráva o smrti ovdovělé Potenciány Tunklové), 27r–32v (soupis pozůstalosti po Janu Albrechtovi, na fol. 27v jsou vyjmenováni pozůstalí sirotci), 33r (pozdější zpráva o tom, že Jan Albrecht zemřel v lednu 1657 a že poručenství nad sirotky se ujal Jiří Matyášovský). Z manželství vzešli nepochybně i další, předčasně zemřelí potomci, jak dosvědčuje dochovaný matriční zápis o křtu dcery Uršuly Kateřiny, který se váže k datu 28. října 1649. MZA Brno, fond E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10488, fol. 130r. Ta nemůže být totožná se čtrnáctiletou Uršulou Kateřinou, uvedenou v pozůstalostním spise – ta ostatně užívala primárně jméno Kateřina, jako například 3. května 1659, kdy šla za kmotru dceři lhotického podruha Mikuláše. MZA Brno, E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10423, s. 63 („J[ejí] M[ilost] urozená panna Kateřina Tunklová“). Tato role mohla být jen těžko zastávána desetiletým dítětem. Šlechtický genealog Gottfried Daniel Wunschwitz uvedl v 18. století, že pár měl předčasně zemřelých dcer hned 8. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38. Pokud jde o Kateřinu, provdala se později za Václava z Říčan. Jeho ženou byla již v roce 1683, kdy při křtu v Moravských Budějovicích vystupovala jako „urozená p[aní] Kateřina z Říčanka“ po boku bratra Zdeňka jako kmotra. Znovu se ve stejné roli objevila 10. března („urozená p[aní], p[aní] Kateřina z Říčan, rozená Tunklová“). MZA Brno, E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10659, fol. 80r, 107r. Patrně se k její osobě váže i úmrtní zápis z 3. června 1701, podle něhož „na den nejsvětější Trojice Boží za hodinu s půlnoci povolati Bůh Všemohoucí ráčil Kateřinu Felitii rozenou paní z Říčan“, která „věku svého jest měla 49 let“. MZA Brno, E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10687, fol. 303r. Knesl, Edmund: Jankovsko – Tunklovský pitaval aneb příliš mnoho nápadných náhod. Genealogické a heraldické informace 1988, č. 2–3, s. 97–98, soudil, že tento zápis se Kateřiny Tunklové jistě netýká. Avšak to, že neodpovídá věk, není v kontextu dobové matriční praxe nic neobvyklého a místo „rozenou“ mělo být v zápise zřejmě správně uvedeno „urozenou“.
  55. Dne 5. dubna 1625 zemřela první manželka Jana Matyášovského, Justýna ze Strachovic, naproti tomu již 25. července 1625 je Kristýna Potenciána uváděna s příjmením Matyášovská. Ke genealogii Tunklů a s nimi spřízněných rodin v 17. století snesl řadu dokladů Trmač, Miroslav: Tunklova Lhotice a moravský pomocník Chodů roku 1693. Genealogické a heraldické informace 1988, č. 2–3, s. 57–78. Náhrobník Justýny Matyášovské v kostele v Budči registroval již Tiray, J.: Dačický okres, s. 94.
  56. NA Praha, Stará manipulace (dále NA, SM), sign. C 77/II, rok 1693, i. č. 554, kart. 321, fol. 8r –15v; nepřesný český překlad viz Tšida, Emil: Vyšetřování chodské rebelie. Plzeňsko. Časopis pro vlastivědu západních Čech IX, 1927, č. 2, s. 29–30. Několik písemností vztahujících se k Blažeji Tunklovi je též v NA Praha, Nová manipulace, sign. T 166/1.
  57. K jasnému a nezpochybnitelnému závěru nedospěli ani Trmač, M.: Tunklova Lhotice a moravský pomocník Chodů roku 1693, s. 57–78, a Knesl, E.: Jankovsko – Tunklovský pitaval aneb příliš mnoho nápadných náhod, s. 79–100. Ten soudil, že pozůstalostní spis po Janovi Albrechtovi Tunklovi († 1657) je „naprosto nespolehlivý“, aniž by ale toto stanovisko jakkoliv zdůvodnil. Ve skutečnosti se ale jako značně nespolehlivá jeví naopak výpověď Blažejova.
  58. NA, SM, sign. C 77/II, rok 1693, i. č. 554, kart. 321, fol. 8r („hab eine Wittib geheüratet Anna Christina gebohrne Herrnbekin, ist zue Wien verblieben, hab mit ihr keine Kinder“). Podobně nejasnou postavou, o níž není jasné, jak a zda vůbec do rodokmenu Tunklů z Brníčka zapadá, je Zefyrin Tunkl, farář v severomoravském Hněvotíně (1678–1699), jehož zmiňuje Medek, V.: Tunklové na severní Moravě, s. 33–34.
  59. Na nevelkém statku se nacházelo celkem šest poddanských usedlostí, z čehož byla jedna (nová) poustka. Matějek, František: Lánové rejstříky jihlavského a znojemského kraje z let 1671–1678 (= Knižnice Jižní Moravy, svazek 8). Praha 1983, s. 76–77, 79.
  60. MZA Brno, E 67 – Matriky, sign. 15678, s. 264. Nevěstin otec, Jan Rychnovský, byl s přívlastkem „z Louňovic“ povýšen do rytířského stavu teprve dva roky předtím, 26. března 1663. NA Praha, Salbuchy, kniha č. 74, i. č. 31, fol. 210v–220v.
  61. V matričních zápisech jsou zachyceny křty Leopolda Jindřicha (10. února 1669), Alexandra Víta (21. září 1670) a Františky Terezie (30. května 1672). MZA Brno, E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10488, fol. 133r–133v. Posledně uvedená je zřejmě totožná s Františkou Petronilou, uváděnou v genealogických sbírkách jako manželka majora Hoberga, sloužícího v Mantově.
  62. Trmač, M.: Tunklova Lhotice a moravský pomocník Chodů roku 1693, s. 61.
  63. Kristián Mořic je uveden ještě v českém tituláři vydaném právě v roce 1726. Neuer Wirtschaffts- und Cantzeley- Calender zu Ehren S. Adalberti Bischoffs, Martyrers und Patrons des Königreich Böheimb, Prag 1726, nestr. (Freyherrliche Familien T.&V.). V NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38, a NA Praha, Sbírka genealogická Dobřenského (dále NA, Sbírka Dobřenského), i. č. 1145, je termín post quem jeho smrti uveden rok 1720, u Leopolda je pak zaznamenáno úmrtí 30. října 1724 (ve Vídni). Druhou manželkou Kristiána Mořice byla podle obou citovaných genealogických sbírek Anna Marie Ullersdorfová z Němčí.
  64. MZA Brno, fond E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10423, s. 25. V NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145, se uvádí, že se Adolfovi v Jemnici narodil nejprve 10. listopadu 1679 Antonín Libor a pak 4. dubna 1681 Antonín. Avšak ve skutečnosti není v matrice po křtu prvního syna ani památky a druhý byl do matriky zapsán pod výše uvedenými jmény. Antonín měl každopádně zemřít v roce 1718 v Uhrách jako praporčík (fendrych).
  65. NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 630, 1145; NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38; Trmač, M.: Tunklova Lhotice a moravský pomocník Chodů roku 1693, s. 62.
  66. SOA Třeboň, fond Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Strakonice 21, i. č. 5189, s. 5.
  67. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38.
  68. SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Český Krumlov 2, s. 566 (Marie Ernestina, křtěna 28. srpna 1690), s. 609 (Marie Anna, 29. července 1692), s. 679 (Marie Ernestina Jenofeva. 2. ledna 1696 – zde se autor zápisu dopustil úsměvné chyby, když otce označil jako svobodného pána „von Auersperkh“). Podle NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38, zemřely dvě z těchto dcer předčasně – Marie Ernestina 23. dubna 1694 a Marie Anna 24. srpna 1707. Jejich matkou byla Anna Kristina Barbora Hüttenköfferová z Niederaltaichu, která porodila 8. října 1700 ještě jedno mrtvé dítě. Sám Jan Mikuláš Tunkl zemřel 18. ledna 1703. Bohužel, všechny příslušné zápisy se nacházely v matrice, jež se dodnes nedochovala. Zachoval se pouze zápis o smrti „die Frau Jegermeisterin“ a to k datu 2. června 1721 (dožít se měla 59 let). SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Český Krumlov 2, s. 37. Genealogická data o rodině Jana Mikuláše jsou shromážděna v NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38.
  69. Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda moravská II. Místopis Moravy. Díl IV. Jihlavský kraj. Vel.-Meziříčský okres, čís. 41. Brno 1907, s. 78. Ugarte panství koupil v roce 1676 a téhož roku byl povýšen na říšského hraběte.
  70. SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Jarošov nad Nežárkou 2, fol. 449r („Pochován jest urozený p[án] Zdeněk Tunkl, hofmistr pana hraběte Paradisa (titul), pána na Včelnici“). Manželkou Zdeňka Dominika byla Anna Kristýna Raisová z Raisenfeldu. NA, Sbírka Wunschwitz, i.č. 1248, kart. 38.
  71. NA, SM, sign. C 77/II, rok 1693, i. č. 554, kart. 321, fol. 8r („Blasius Tunkel Reichs Panier von Ausbruen, das Reichs Panier ist so viel auf Böhmisch als korouhevní pán lauth des in Händen habenden Diplomatis, dieser Stand ist mehr als ein Ritterstandt; der obriste Hoffmeister Fürst von Dietrichstein pflegt mir den Titl in Schreiben zuegeben: Wohlgeborner Baron“). Zmínka o diplomu, který měl mít Blažej ve svém držení, se zdá být dosti závažným argumentem pro jeho zařazení mezi legitimní příslušníky rodu. Mezi ně ho počítal též Procházka, Roman: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch 1973, s. 326.
  72. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38, uvádí pět synů Zdeňka Dominika – nejstaršího Pavla Klaudia, o němž bude dále řeč, dále tři, kteří zemřeli svobodní a nezanechali potomstvo (František, Arnošt, Ferdinand), a Jana Albrechta († 1693), jenž byl otcem Františka Arnošta. Matričně je doloženo pouze narození Martina Ferdinanda, zřejmě totožného s Wunschwitzem uváděným Ferdinandem, a to k datu 7. srpna 1668. MZA Brno, fond E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10488, fol. 132v. Jan Albrecht se ojediněle objevuje v moravskobudějovické matrice, a to když byl jemu a jeho choti Alžbětě 27. července 1688 pokřtěn syn Arnošt František Jakub. MZA Brno, fond E 67 – Sbírka matrik, kniha č. 10659, fol. 96r. Zdá se takřka nepochybné, že právě on je totožný s Františkem Arnoštem, jenž se zasloužil o definitivní ukotvení Tunklů v panském stavu. Podle novinové zprávy o jeho úmrtí (viz dále) se měl narodit 21. června 1688, což představuje oproti matričnímu datu jen nevelkou odchylku.
  73. V NA, DZV 680, fol. D 13v–D 15r se nachází přepis obsáhlého listu místodržících, z něhož je patrná i souslednost jednotlivých výše zmíněných kroků. Na fol. D 15r–D16v je pak text samotného císařského reskriptu.
  74. Frank, Karl Friedrich von: Standeserhebungen und Gnadeakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823, Band 5. Senftenberg 1974, s. 133 („Tunkl, Freiherr von Aschbrunn, Franz Ernst, FrhrstdBest., Zulasung zur Erbhuldigung (Abschrift), Wien 11. 10. 1720“).
  75. Velmi precizně a v širokém kontextu se nobilitacemi v 18. století zabýval především Brňovják, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780 (= Nobilitas in historia moderna, Tomus VII). Ostrava 2015. Srovnej také Týž: K úřednímu procesu přijetí do zemské stavovské obce v období od vydání Obnovených zřízení zemských do poloviny 19. století a jeho písemnostem. In: Týž a kol.: Nobilitace ve světle písemných pramenů. Ostrava 2009, s. 121–140; týž: Ennoblement and New Nobility in the Estate Society of the Bohemian Lands in the 18th Century. In: Changes of the Noble Society. Aristocracy and New Nobility in the Habsburg Monarchy and Central Europe from the 16th to the 20th Century, ed. Brňovják, Jiří – Županič, Jan. Ostrava – Prague 2018, s. 37–67, či Týž: „Aus Böheimischer königlicher Macht und Vollkommenheit“. Wandlungen der Adelstitulatur in den böhmischen Standeserhöhungen und bei der Aufnahme in die Stände in der Zeit der Herrschaft der Habsburgerdynastie. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Ländern 53, 2015, č. 1, s. 96–137.
  76. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38 („z té příčiny Jeho Císařská a Královská Katolická Milost jeho za jednoho svobodného a korouhevního pána nejenom uznati, nýbrž nejmilostivěji naříditi, abych Jich Vysoce Hraběcí Excellencí, páni, páni královští místodržící (titul) obyčejnou přísahu věrnosti od něho přijali, kteroužto přísahu on pan baron Tunkl osmnáctého tohoto měsíce listopadu ku konci pospíchajícího léta skutečně vykonal“).
  77. V této roli je doložen již v roce 1720 – viz Tříska, Karel: Černínský palác v Praze (stavební dějiny jednoho barokního paláce). Praha 1940, s. 44–45. Poche, Emanuel – Preiss, Pavel: Pražské paláce. Praha 1977, s. 39, jej označili za ředitele stavby, tím byl ale v pravém slova smyslu spíše černínský stavitel František Maxmilián Kaňka.
  78. Vokáčová, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka. Praha 2014, s. 529–531, 735; nedatované vyúčtování Tunklova pobytu ve Vídni se nachází v SOkA Jindřichův Hradec, fond Rodinný archiv Černínů z Chudenic (dále RA Černínů), kart. 335, fol. 2r–3r. Sám pro sebe si Tunkl naúčtoval za cestování a pobyt ve Vídni 663 zlatých a 20 krejcarů. Do Černínovy blízkosti se František Arnošt dostal zřejmě díky tomu, že se jeho sestra Kateřina v roce 1714 provdala za Jana Körnera, Černínova obročního písaře na panství Kanice. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38.
  79. Tak se jako „der Römisch-Kays. und Königl. Cath. Maj. Rath, Cammer- und Hof-Lehen-Rechts Beysitzer im Königreich Böheimb“ “ uvádí v Neuer Wirtschaffts- und Cantzeley- Calender, nestr. (Freyherrliche Familien T.&V).
  80. V titulárním kalendáři vydaném toho roku se uvádí mezi přísedícími, mezi nimiž v předchozím roce naopak absentuje. NKP, sign. 54 E 612, rok 1722 (vydáno 1721), s. 18, rok 1723 (vydáno 1722), s. 16.
  81. Kovář, Matěj: Korunovace císaře Karla VI. na krále českého dne 5. září 1723. Sborník historického kroužku IV, 1903, č. 4, s. 230.
  82. V Quartier Buchu, zpracovaném v roce 1723 pro Hradčany a Malou Stranu, je u č. p. 39 na Hradčanském náměstí uveden jako majitel „Herr Baron Tunckhl“, s poznámkou „Vorhero Herrn Graffen von Tschernin Landtaffliches Hauß“. Archiv hlavního města Prahy (dále AHMP), Sbírka rukopisů, sign. 273, fol. 19r; na zápis upozornila též Vokáčová, P.: Příběhy o hrdé pokoře, s. 743.
  83. NKP, sign. 54 E 612, rok 1726 (vydáno 1725), s. 18; rok 1727 (vydáno 1726), s. 18; ještě i rok 1736 (vydáno 1735), s. 21.
  84. Datum a místo uvedly Pražské Poštovské noviny 29. dubna 1721. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38. Terezie Eleonora byla dcerou Petra Jiřího Říčanského z Říčan na Vyklanticích († 1729) a Anny Maxmiliány Svatkovské z Dobrohoště († 1720). NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 908. Poprvé se provdala za Libora Václava Ubeliho ze Siegburgu, pána na středočeské Kolči. Manželství bylo uzavřeno 9. března 1716, trvalo ale jen zcela epizodicky, neboť Libor Václav již po třech měsících, 27. června 1716 zemřel. NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1152; Vavřínek, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012. Praha 2010, s. 384. Jankovské panství s Ratměřicemi a Bedřichovicemi koupila již ovdovělá Terezie 16. října 1720 od Jiřího Jindřicha Vojického z Nové Vsi za 101 000 zlatých. NA, DZV 496, fol. C 20v–C 28v. Kromě toho držela již od roku 1714 dům v Unhošti, který prodala v roce 1726. Kočka, Václav: Unhošťské rody erbovní. Praha 1948, s. 32.
  85. NA, DZV 498, fol. G 26v–G 30r.
  86. Kupní smlouva, na jejímž základě byl Tetín dosavadní držitelkou Annou Alžbětou Tuhanskou z Branče formálně převeden na Terezie Eleonoru za 16 500 zlatých, nese datum 25. února 1734. Nejvyšší dvorský sudí hrabě Černín, však podle připojené poznámky souhlas poskytl již 3. července 1731. NA Praha, Desky dvorské (dále NA, DD) 98, fol. 168r–173r. Že byli manželé Tunklovi na Berounsku etablováni již na počátku třicátých let 18. století, dosvědčuje fakt, že František Arnošt daroval v roce 1732 bratrstvu bolestné Matky Boží při berounském kostele sv. Jakuba vzácný obraz Krista nizozemské provenience, stejně jako stříbrný ornát, baldachýn nad svátost („umbellu“) pro průvody a bratrskou knihu. VÁVRA, Josef: Paměti královského města Berouna. Beroun 1899, s. 267, 370, 378. Již 1. června 1734 ale přenechala Terezie Eleonora Tunklová tetínský dvůr Františkovi Ignácovi svobodnému pánovi z Wunschwitz, a to na porážku kupní ceny za Staré Sedliště. NA, DD 98, fol. 173v–178r.
  87. AHMP, Sbírka matrik, sign. ŠT Z2, fol. 47r. V zápise je zemřelý uveden jako „Vy[oce] u[rozený] p[án] Frantz Ernest svobodný pán z Tunklů“, jako jeho věk je zde zapsáno 47 let. Příčinou smrti byla „palčivá zimnice“.
  88. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38; transliterace nápisů viz Kučerová, Klára: Pohřební štíty ve Wunschwitzově genealogické a heraldické sbírce. Paginae historiae 12, 2004, s. 198–199.
  89. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38.
  90. Svatba se konala 14. března 1744 v kostele sv. Havla v Ratměřicích. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Jankov 1, s. 359.
  91. AHMP, Sbírka matrik, sign. VÍT Z3, s. 69.
  92. Vokáčová, P.: Příběhy o hrdé pokoře, s. 439, mylně uvádí Ferdinanda jako Františkova syna.
  93. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Týnec 01, s. 169–170.
  94. NA, DZV 399, fol. K 2v–K 8r.
  95. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Týnec 01, s. 132, 140. Prvorozený syn Pavla Klaudia a Terezie Barbory, František Maxmilián Ferdinand, se ovšem narodil na Opálce a jeho křest byl 2. listopadu 1694 zapsán do matriky strážovské. Totéž platí i pro dceru Josefu Kateřinu Polyxenu, pokřtěnou 29. května 1698. Tamtéž, sign. Strážov 01, nestr.
  96. NA, DZV 407, fol. N 27v–O 1v.
  97. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Dolní Lukavice 01, fol. 118v.
  98. Ve strážovských matrikách jsou na počátku 18. století doloženy křty Václava Karla Josefa (25. 11. 1704), Anny (27. 2. 1707), Jana Josefa Jáchyma (5. 10. 1709), Marie Alžběty Kateřiny Barbory (5. 7. 1711) a Klaudia Václava Norberta (23. 10. 1714). SOA Plzeň, Sbírka matrik, sign. Strážov 2, nestr., sign. Strážov 3, fol. 3r, 19v–20r, 31v–32r, 50r. Z nich Marie zemřela již 26. července 1712. Tamtéž, fol. 99r. V genealogických sbírkách Wunschwitze i Dobřenského se uvádějí hned tři Klaudiovy dcery jménem Anna – Anna Barbora, narozená v roce 1700 a zemřelá v roce 1707 ve Strážově, Anna Barbora Františka, narozená v roce 1701 a provdaná za Jana Petra Schifferdeckera (viz níže) a Anna Františka Barbora, zemřelá jako dítě. Existenci první a třetí ale žádné matriční zápisy nepotvrzují a s druhou je zřejmě třeba spojit křestní zápis z roku 1707. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38; NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145.
  99. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Strážov 03, fol. 105r. Ovdovělá Terezie Eva ze Sobětiček svého manžela přežila o více než dvě desetiletí a úplný konec života strávila v Mělníce, kde byla 15. června 1736 pochována v chrámu sv. Petra a Pavla. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Mělník 05, fol. 189r. Do Mělníka se rok předtím přivdala její dcera Anna Barbora Františka, která pojala za manžela správce císařského mělnického panství, Jana Petra Schifferdeckera. Viz AHMP, Sbírka matrik, sign. ŠT O2, fol. 440r (zápis o sňatku, který se odehrál 3. května 1735).
  100. František Maxmilián se 11. srpna 1722 oženil v Klatovech s Annou Ludmilou Běšinovou z Běšin a zde se jim také 11. dubna 1723 narodila první dcera Johana Terezie, která ale zemřela po osmi hodinách. SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Radobytce 1, s. 35 (sňatek byl do matriky zapsán nikoli v místě konání, ale v místě domicilu nevěsty, jejíž rodině patřil zámek Strážovice); SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Klatovy 3, s. 313, sign. Klatovy 5, s. 143. Také další dcera Marie Anna Ludmila, pokřtěná 26. března 1724 ve Strážově, zemřela rovněž vzápětí po křtu, tentýž den. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Strážov 3, s. 233, fol. 118r. Rovněž třetí matričně zachycené dítě byla dcera – pokřtěna byla 6. března 1737 v Praze na Novém Městě jako Viktorie Rosina Josefa a zemřela již 9. června. AHMP, Sbírka matrik, sign. ŠT N6, s. 259, sign. ŠT Z2, s. 96. V NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38, a NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145, odkud pochází též informace o pážecí službě Františka Maxmiliána, je uvedena ještě jedna dcera Marie Anna, narozená údajně ve třicátých letech 17. století ve Strážově. Kromě toho lze za Františkovu dceru zřejmě považovat Marii Alžbětu, zemřelou 21. června 1760 ve věku 27 let v Bystřici (u Benešova). Tam totiž 1. března 1762 zemřela i jeho choť Anna Ludmila. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Bystřice 3, s. 74, 84. Konec života samotného Františka Maxmiliána je prozatím zahalen rouškou tajemství.
  101. Srovnej přehledně Županič, J. – Fiala, M. – Koblasa, P.: Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra, s. 247–251.
  102. Neuer Wirtschaffts- und Cantzeley- Calender, Prag 1726, nestr. (Freyherrliche Familien T.&V.).
  103. NA, Sbírka Wunschwitz, i. č. 1248, kart. 38.
  104. Tamtéž, i. č. 1248, kart. 38. V NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145, byli oba bratři nedopatřením spojeni do jediné osoby jménem Klaudius Václav Karel, přičemž údaje o Václavu Karlovi byly propojeny s datem Klaudiova narození.
  105. Srovnej seznam Černínova dvora během bruselského pobytu, uložený v RA Černínů, kart. 331, fol. 86r–87r („Ferdinandt Tunkl“ je uveden jako první ze čtyř pážat na fol. 86r).
  106. Tunklův list hraběti Černínovi, datovaný 6. října 1718, je rovněž dochován v RA Černínů, kart. 331, fol. 207v („daß nachteme M[onsie]ur Van Lathem mich 2 mal befragt lassen, ob ich seine Tochter heyrathen wolte, ich geantwortet, ich wäre in Böhmen schon engagiret, hat er die Tochter in 24 Stunden darauf mit M[onsie]ur Furmot copulieren laßen“); Vokáčová, P.: Příběhy o hrdé pokoře, s. 744.
  107. Teplý, František: Františka Zemana Kniha o Švihově a okolí. Přeštice 1927, s. 239, 447. Podle soupisu z roku 1736 držel Ferdinand Tunkl polnosti v rozsahu 25 strychů, 3 věrtele a 2 a ½ měřice a ročně z nich měl platit 15 zlatých, 56 krejcarů a 5 a ¾ peníze. Tamtéž, s. 233.
  108. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Švihov 4, s. 82–83. František Josef Henigar zemřel 29. září 1722. Tamtéž, sign. Švihov 1, s. 91. Eleonora Amabilia byla dcerou Františka Arnošta svobodného pána Wallise († 1702) a Anny Terezie z Říčan († 1722). NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1236. Tímto sňatkem se Ferdinand opět více sblížil se svým bratrancem Františkem Arnoštem, neboť jejich choti byly pravděpodobně sestřenice. Anna Terezie je s otazníkem řazena mezi děti Oldřicha Adama Říčanského z Říčan († 1670), dědečka Terezie Eleonory Tunklové z Říčan, v NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 908.
  109. Ve švihovských matrikách jsou zachyceni celkem čtyři potomci tohoto manželského páru – Marie Anna Josefa Johana Antonie (* 28. 6. 1718), Anna Josefa Alžběta Františka Maxmiliána Johana Antonie (* 17. 7. 1719), Karel Maxmilián Václav Jan Josef Antonín (kř. 30. 12. 1720) a Johana Antonie Anna Marie (* 14. 1. 1723). Z nich ale nejstarší dcera zemřela po necelých dvou měsících (11. 8. 1718) a nejmladší, narozená již po otcově smrti, po čtyřech dnech (18. 1. 1723). SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Švihov 1, s. 44, 93; sign. Švihov 3, s. 43, 63, 85, 130. Anna Josefa se v roce 1750 provdala za Josefa Jáchyma svobodného pána Vančuru z Řehnic († 1771) a zemřela teprve v roce 1796. NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 339.
  110. Teplý, F.: Františka Zemana Kniha o Švihově a okolí, s. 401.
  111. Narození dítěte nebylo ovšem v tomto případě zapsáno do matriky ve Švihově, ale (zřejmě v souladu s rodovou tradicí) ve vzdálenějším Strážově. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Strážov 3, s. 313–314.
  112. Narodil se 24. ledna 1632 ve Švihově a zemřel 27. května 1632 tamtéž. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Švihov 1, s. 216; sign. Švihov 3, s. 376.
  113. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Švihov 4, s. 502.
  114. Tato iniciativa byla plně v intencích tehdejší právní úpravy, podle které v případě absence potomstva zemřelého měli dědit nejprve otec a bratři z něj pošlí, a pokud jich (jako v tomto případě) nebylo, přicházeli v rámci 3. dědické třídy na řadu matka, sestry, neteře po bratrech z otcovy strany a polorodí bratři ze společné matky. Srovnej Malý, Karel – Šouša, Jiří – Kučerová, Klára (ed.): Deklaratoria a Novely Obnoveného zřízení zemského. In: Vývoj české ústavnosti v letech 1618–1918, ed. Malý, Karel – Soukup, Ladislav. Praha 2006, s. 864, čl. K.k.19; Adamová, Karolina – Sýkora, Antonín: Dědické zemské právo v české historii. Ostrava 2013, s. 99–101.
  115. NA, DZV 723, fol. E 26r–E 27r (dekret) a E 25r–E 26r (list, jímž 21. října místodržící přeposlali dekret deskovým úředníkům a poručili jim ho intabulovat). Obojí bylo do desk vepsáno 22. listopadu 1755. Viz také pozdější vklad z roku 1772 v NA, DZV 590, fol. O 24r–O 25v.
  116. AHMP, Sbírka matrik, sign. MAR 04, fol. 83v. Svatební veselí se odehrálo v domě u Wallbrunnů, tedy příbuzných ženichovy matky. Marie Josefa, narozená 26. ledna 1726, byla dcerou Jana Vojtěcha Netvorského († 1770), pána na Jablonné a Rtišovicích, a jeho první manželky Anny (Marie) Heleny Mladotové ze Solopisk. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Bělice 2, nefol. (list vložený mezi křestní zápisy z let 1719–1720); NA Praha, Genealogická sbírka Dobřenský, i. č. 708.
  117. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Kbel 1, fol. 4v.
  118. NA, DZV 594, fol. C 8r–C 12r (intabulováno 29. října 1760). Marie Josefa zemřela teprve 14. března 1799 v Praze na Novém Městě a byla pohřbena v kostele svatého Štěpána. AHMP, Sbírka matrik, sign. ŠT Z4, s. 609.
  119. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Kbel 1, fol. 11r.
  120. SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Nová Ves u Mladé Vožice 10, s. 40.
  121. Již čtyři měsíce po svatbě, 21. května 1800, se v Křtěnovicích narodila dcera Josefa, následovali Terezie (4. ledna 1802), Jan (18. srpna 1803) a další chlapec téhož jména, narozený již v Miličíně (22. října 1806). SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, sign. Nová Ves u Mladé Vožice 5, s. 88, sign. Nová Ves u Mladé Vožice 6, fol. 102r–103r; SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Miličín 8, s. 135.
  122. SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, sign. Kbel 1, fol. 7v.
  123. AHMP, Sbírka matrik, sign. VO O6, s. 106.
  124. Johana se narodila 23. listopadu 1762 v Mladé Boleslavi a byla pokřtěna jako Johana Nepomucena Josefa Rosálie Karolína. Její matka Johana pocházela z rytířského rodu Glatzů ze Starého Dvora. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Mladá Boleslav 8, s. 602–603. Základní údaje k rodině publikoval Smolík, Josef: Kapounové ze Svojkova. Památky archaeologické a místopisné IX, 1872, č. 6, s. 801.
  125. NA, DD 98, fol. 485v–488r. Josef Maxmilián si na koupi statku půjčil 3 000 zlatých od své tety Anny Josefy Vančurové ze Seeberka, jak dokazuje zápis z 28. února 1784 v DD 101, fol. 323r–324r. K dějinám dvora Kočka, Václav: Dějiny Rakovnicka. Rakovník 1936, s. 384–388.
  126. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 4, s. 229. Zemřela 11. prosince 1787. Tamtéž, sign. Panoší Újezd 48, s. 5.
  127. V matrice farního úřadu Panoší Újezd jsou zápisy o narození Františky (13. prosince 1785), Josefy Františky (8. dubna 1788), Johany Anny (21. července 1790) a další dcery téhož jména (12. května 1792). SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 15, s. 4, 7, 12, 16´. Z nich první Johana Anna zemřela den před prvními narozeninami, 20. července 1791, druhá 9. července 1795 jako tříletá. Tamtéž, sign. Panoší Újezd 48, s. 8, 14. V NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145, je mezi děti Josefa Tunkla z Brníčka zařazena též dcera Kateřina, narozená kolem roku 1795 a provdaná 22. srpna 1816 v Praze na Malé Straně v kostele sv. Mikuláše za Ondřeje šlechtice von Wildenstein, protokolistu c. k. zástavního úřadu v Praze. Zápis o sňatku, nacházející se v AHMP, Sbírka matrik, sign. MIK O9, s. 108, však ničím nenasvědčuje tomu, že by nevěsta měla být urozeného původu, tím méně dcerou svobodného pána. Ve skutečnosti byl její otec Josef Tunkl pouze jmenovcem majitele Kfelířovského statku. Jak ukazují materiály uložené v NA Praha, fond České gubernium – Publicum (dále NA, ČG-Publ), i. č. 2556, sign. 16/6, kart. 6532, šlo o neurozeného úředníka, taxátora mobilií v c. k. zástavním úřadu, zemřelého teprve 14. ledna 1820 v Praze. Zápis o jeho úmrtí se nachází v AHMP, Sbírka matrik, sign. MIK Z9, s. 285.
  128. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 42, s. 268–269, 272–273. Josef Maxmilián a jeho bratr Jan reprezentují rozrod Tunklů v titulárních kalendářích z let 1786 a 1788. Kromě nich se tu objevuje ještě Jindřich Tunkl, bratranec jejich otce ze zchudlé rodové větve. Kanzley Kalender auf das 1786 Jahr zu Ehren S. Adalberti. Prag 1786, s. 60–61; Kaiserlich Königlicher Titular und Familienkalender des Königreichs Böhmen 1788. Prag 1788, s. 186.
  129. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 15, s. 32.
  130. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Zlonice 7, s. 20–21. Anna se narodila 4. ledna 1802 v Beřovicích č. p. 30. Tamtéž, s. 38.
  131. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 15, s. 43.
  132. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Klobuky 4, fol. 10. Marie se narodila 21.listopadu 1803 v Klobukách č. p. 11. Tamtéž, sign. Klobuky 3, s. 45.
  133. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 15, s. 51.
  134. AHMP, Sbírka matrik, sign. FR O6, s. 92.
  135. Předtím mu patřily Kluky nedaleko Čáslavi, kde se 15. března 1806 narodila sestra Marie Anny, Karolína. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Kluky 01, s. 38.
  136. Data k rodové genealogii v 19. století jsou z velké části shromážděna v NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145. Dalším rozsáhlým souborem genealogických údajů (nikoli ovšem prostým chyb) je příslušné heslo v Pouzar, Vladimír a kol.: Almanach českých šlechtických rodů 2007. Brandýs nad Labem 2006, s. 428–437, resp. Tíž: Almanach českých šlechtických rodů 2017. Brandýs nad Labem 2016, s. 416–427.
  137. NA, DD 122, fol. 149r–150v. Smlouvu formálně uzavřel prostřední z bratrů, Josef Václav Felix, který ale nepochybně musel kupní cenu následně rozdělit i mezi zbylé sourozence. O povolení k prodeji dvora žádala již v roce 1816 jejich matka, ovdovělá Johana Tunklová ze Svojkova, zároveň s Josefem Kapounem jakožto spoluporučníkem sirotků. Srovnej materiály uložené v NA ČG-Publ, i. č. 2575, sign. 43/13, kart. 6583. Nakonec se ale prodej odehrál až po Johanině smrti.
  138. Wurzbach, Constant: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 48. Wien 1883, s. 112. Několik dalších jeho příbuzných je letmo zmíněno v hesle věnovaném celému rodu (s. 114).
  139. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 42, s. 17.
  140. Postupně to byli Josef Vincenc Felix (1. února 1827), Konstancie Marie Vincencie (2. května 1829), Matylda Marie Josefina (10. března 1830), Gustav Prokop Felix (4. května 1831), Karel Vincenc Prokop (30. října 1832), Marie Anna Vincencie (23. listopadu 1834), Emilie Marie (2. května 1837) a Josef Jan Vincenc (21. června 1839). SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Odolena Voda 6, fol. 76, 77, 78, 80, 82, 85, 89, 92. Čtyři z těchto Ferdinandových sourozenců zemřeli krátce po narození – Josef Vincenc Felix 26. května 1827, Konstancie Marie 17. května 1832 Marie Anna Vincencie 27. prosince 1835 a Emilie Marie 24. září 1837, s. 16, 18, 20, 21.
  141. Jan se narodil 5. května 1841, Marie 15. srpna 1842. NA, Sbírka Dobřenského, i. č. 1145.
  142. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Jílové u Prahy 12, s. 108.
  143. AHMP, Sbírka matrik, sign. SM Z13, fol. 120.
  144. Ve smíchovské matrice není smrt Josefa Václava zachycena, datum pochází z nápisu na náhrobku („Marie Freiin von Tunkl / gest. 18 8/3 76. im 73. Lebensjahre. / Josef Freiherr von Tunkl / gest. 18 7/1 77 im 78. Lebensjahre. / KINDER: / Ferdin. Freiherr von Tunkl / k. u k. Oberst, gest. 19 29/4 09. 86. Jahre alt.“).
  145. Tato skutečnost byla poznamenána též do jeho křestního zápisu – viz SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Odolena Voda 6, fol. 80. O mnoho víc než odkaz na příslušný trestní rozsudek neobsahují ani materiály uložené v Österreichisches Staatsarchiv Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Adelsarchiv, Adelsentsetzungen, kart. 571, Tunkl von Asprung und Hohenstadt, Gustav. Na Gustavův případ upozornil stručně Županič, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství. Praha 2006, s. 371, a Týž: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století. Praha 2023, s. 841–842.
  146. Ferdinandovu vojenskou kariéru precizně zmapovali Wurzbach, C.: Biographisches Lexikon 48, s. 112, a Svoboda, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage II. Wien 1894, s. 79. V prvním z uvedených přehledů je jako jeho bydliště po penzionování uvedena Gorice (Görz), pravděpodobně jde ale o mýlku – zde se v roce 1861 ženil Ferdinandův bratranec Vilém, rovněž voják. ÖStA, AVA, Adelsarchiv, Hofadelsakten, Adelsgeneralien, kart. 579, Stammbäume STI – V, Tunkl.
  147. AHMP, Sbírka matrik, sign. SM Z19, fol. 107.
  148. Pro pořádek možno doplnit, že urozenou dámu si vzal i Ferdinandův mladší bratr Karel Vincenc Prokop († 1897), který se v roce 1868 oženil s Magdalenou, pocházející ze starobylého českého šlechtického rodu Koců z Dobrše. AHMP, Sbírka matrik, sign. PMV O4, fol. 155. Magdalena nicméně pocházela z linie, která zůstala i v novověku v rytířském stavu, a urozeností tedy nebyla Tunklům zcela rovna.
  149. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Cítov 10, s. 206–207. Ženich byl do matriky zapsán se jmény Eduard Ferdinand Vincenc Felix, avšak jméno Eduard ve skutečnosti v jeho křestním zápisu z roku 1823 nefiguruje – jako Eduard Josef Václav byl v Panoším Újezdě několik měsíců po něm pokřtěn jeho bratranec. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Panoší Újezd 42, s. 17. Oznámení o Ferdinandově sňatku je v Archivu Národního muzea Praha (dále ANM), Sbírka CH, kart. CH 29, Tunkl z Brníčka, ženich je zde titulován jako „k. k. Oberst und Kommandant des Fürst Windisch-Grätz 14. Dragoner-Regiments, Ritter des kais[erliche] russ[ische] S[an]ct[a] Anna-Ordens mit den Schwertern und Besitzer des k. k. Militär-Verdienstkreuzes mit der Kriegsdekoration“.
  150. SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Cítov 4, s. 20–21.
  151. Manželství bylo uzavřeno 2. února 1859 v novoměstském klášteře Voršilek, zápis o tom byl proveden do AHMP, Sbírka matrik, sign. VO O10, fol. 153; SOA Praha, Sbírka matrik, sign. Cítov 10, s. 70–71. V době sňatku již třiašedesátiletý Antonín ale zemřel již 24. srpna 1860 na zámku v Kvasinách. SOA Hradec Králové, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 150-7, s. 1. Nedatované oznámení o sňatku a parte z 25. října 1860 jsou uloženy v ANM, Genealogická sbírka CH (sbírka hraběte Rudolfa Vratislava z Mitrovic), kart. CH 25, Slivka ze Slivic. K osobě rytíře Slivky blíže Starý, M.: Slivkové ze Slivic. Orlické hory a Podorlicko. Sborník vlastivědných prací 13, 2005, s. 205–213.
  152. Svoboda, J.: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener Neustadt II, s. 866.
  153. Parte je uloženo v ANM, Genealogická sbírka CH, kart. CH 29, Tunkl z Brníčka.
  154. Pozoruhodné je, že ve výše citovaném úmrtním matričním zápisu je uveden jako „manžel Anny roz. hrab. Kustosch“, ačkoliv v jiných zápisech se u zemřelých mužů výslovně uvádí jejich vdovecký stav.
  155. Svoboda, J.: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener Neustadt II, s. 866.
  156. Základní informace o něm viz https://en.wikipedia.org/wiki/Maximilian_von_Götzen-Iturbide [cit. 22. 7. 2025].
  157. Frank, K. F.: Standeserhebungen und Gnadeakte 5, s. 133.

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.