Jan Šrámek (11. 8. 1870 Grygov – 22. 4. 1956 Praha) katolický kněz, jedna ze zakládajících osobností politického katolicismu v českých zemích. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze a krátce působil na několika místech olomoucké arcidiecéze, později přešel do brněnské diecéze, kde vyučoval v semináři. Byl činný i jako novinář, organizátor křesťanského dělnictva a katolických spolků. Od konce 19. století působil v aktivní v politice, mezi lety 1906–1918 jako poslanec Moravského zemského sněmua 1907–1911 poslanec Říšské rady ve Vídni.
Po vzniku Československa se stal zakladatelem Československé strany lidové (ČSL) a jejím předsedou. Za první republiky byl nepřetržitě členem Národního shromáždění, několikanásobným ministrem, klíčovou osobností Pětky a propagátor křesťanského solidarismu. V době Mnichova obhajoval politiku Edvarda Beneše a podporoval celistvost republiky. Po okupaci se zapojil do odboje, ale již v létě 1939 odešel do exilu. Na podzim 1939 se stal úřadujícím místopředsedou Československého národního výboru v Paříži a v roce 1940 předsedou exilové vlády v Londýně.
Po osvobození Československa se vrátil do vlasti a podílel se na znovuobnovení ČSL. V období Třetí republiky se stal místopředsedou vlády, předsedou ČSL a poslancem parlamentu. V únoru 1948 podal na protest proti politice KSČ demisi a v březnu se pokusil o neúspěšný útěk do exilu. Následně žil až do své smrti v dubnu 1956 v internaci.
1941, 28. září, Londýn
Projev J. Šrámka k svátku sv. Václava, část 1.
NA, Sb. GD, inv. č. 818.
1941, 28. září, Londýn
Projev J. Šrámka k svátku sv. Václava, část 2.
NA, Sb. GD, inv. č. 818.






















