Proces s K. H. Frankem je přístupný na webu politickeprocesy.cz
Národní archiv zpřístupňuje celý dochovaný záznam procesu s Karlem Hermannem Frankem. Děje se tak přesně 80 let od popravy tohoto bývalého knihkupce, politika, poslance předválečného Národního shromáždění, německého státního ministra pro Čechy a Moravu a válečného zločince, která se uskutečnila 22. května 1946 v odpoledních hodinách.
Záznam soudního jednání je veřejný v rámci projektu www.politickeprocesy.cz, kde pomáhá ukázat vývoj justice, která za několik let nato dospěla k procesům s Miladou Horákovou či Rudolfem Slánským, které jsou na stránkách jmenovaného projektu již dostupné. Zpřístupnění procesu s K. H. Frankem umožnila významná spolupráce s Archivem Českého rozhlasu, jehož archivářům se nedávno podařilo znovuobjevit a digitalizovat nahrávky třicetidenního přímého přenosu v délce 85 hodin, uchovaného na dobových archivních gramofonových deskách.
„Děkuji všem, kteří podporovali zpracování a zveřejnění procesu s válečným zločincem K.H.Frankem na webu www.politickeprocesy.cz. Určitě jde o významný moment historie poválečné třetí republiky, na kterou se letos na jaře Národní archiv edukativně zaměřuje. Každý, kdo se na web podívá, získá velmi podrobný přehled o jednotlivých aktérech a celém průběhu procesu,“ vyzdvihuje ředitel Národního archivu Milan Vojáček.
Tým, který proces zpracovával, vytvořil pro snazší pochopení dobového kontextu 51 životopisných hesel, zahrnujících hlavní aktéry procesu jak z řad justičního aparátu, tak svědků a soudních znalců.
Pozoruhodné je mimo jiné vystoupení poslankyně Prozatímního národního shromáždění Milady Horákové v roli svědkyně, která na téměř hodinové ploše podrobně vysvětluje své zkušenosti z věznění v koncentračním táboře Terezín. Tatáž Milada Horáková o pouhé čtyři roky později bude ve stejné místnosti čelit hrozbě trestu smrti za činnost proti komunistickému režimu, který v roce 1948 převzal moc v zemi.
Tým při přípravě zveřejnění prozkoumal rovněž trestní spis, uložený dnes ve Státním oblastním archivu v Praze. Tento materiál obsahuje celou řadu cenných informací. Soudní znalci v něm mimo jiné vypočítávají vliv nacistické okupace na hospodářství Československa a vyčíslují jej jako škodu v hodnotě 347,512 miliard korun, přičemž zdůrazňují, že jde o hodnotu „staré koruny z r. 1938 a že tedy dnes [myšleno v roce 1946] by byla podstatně vyšší, zhruba třikrát“.
Spis rovněž obsahuje rozhořčené dopisy, které justiční orgány dostávaly od obyvatel, promítajících hněv na prožitou několikaletou trýzeň válečné doby do souzené osoby. Jeden z dopisů, který výslovně uvádí přání pisatele předat text Frankovi, začíná slovy „Hyjeno, bídáku, blbče, ani nevím jaký jméno zasloužíš…“. V něčem se tak spontánně děje totéž, co později (nejen) v procesech s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským už cíleně organizovala Komunistická strana Československa v celorepublikovém měřítku se záměrem ukázat hněv dělnické třídy.
Proces s Karlem Hermanem Frankem sice nemůžeme označit za politický proces – jak tento termín chápeme v souvislosti s justičními divadelními představeními, soudícími odpůrce komunistického režimu po roce 1948 –, jde však o dílek do mozaiky představy o vývoji poválečné justice. Rozhlas si tu ve velké míře vyzkoušel práci na informování o velkém procesu, přičemž ještě použil přímý přenos ze soudní síně, od kterého se v 50. letech odklonil, neboť technologie střihu záznamu lépe umožňovala manipulovat obrazem procesu dle zadání tvůrců. Zajímavé je i srovnání vývoje soudního procesu jako takového. Zatímco v roce 1946 každý svědek skládá před svou výpovědí přísahu, v níž je výslovně zmiňován „všemohoucí a vševidoucí Bůh“, tento atribut jen o několik let později z justice v jejím komunistickém pojetí vymizel.
Co byl proces s K. H. Frankem
Jeden z nejsledovanějších procesů poválečného československého retribučního soudnictví vedený proti válečnému zločinci a bývalému nejmocnějšímu muži Protektorátu Čechy a Morava K. H. Frankovi, který probíhal před Mimořádným lidovým soudem v Praze ve velké porotní síni na Pankráci s přestávkami od 22. března do 27. dubna 1946. Po třítýdenním přerušení vynesl senát ve dnech 21.‒22. května 1946 rozsudek, jímž byl K. H. Frank uznán vinným z nejtěžších zločinů a odsouzen k trestu smrti. Jeho žádosti o milost k prezidentu republiky nebylo vyhověno. Exekuce byla vykonána za účasti široké veřejnosti i rozhlasového a filmového štábu na dvoře pankrácké věznice ve středu dne 22. května 1946 ve 13.31 hodin.
Co byly retribuční procesy
Vyrovnání se s dědictvím nacistické okupace českých zemí přineslo po druhé světové válce vlnu retribučních soudních procesů (lat. re- tribuere – „náprava“, „odčinění“ či „odplata“). Tyto soudy byly organizovány na základě mimořádných retribučních dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Cílem bylo nejen dosáhnout spravedlnosti nad pachateli válečných zločinů, zrádci a kolaboranty, ale také obnovit důvěru společnosti v právní stát po období okupace. Procesy byly často spojeny s vypjatými emocemi a někdy i s prvky lidové spravedlnosti a staly se zároveň prostředkem k posílení a ospravedlnění politiky „odsunu Němců“, která byla v té době aplikována (na základě článku 12 závěrečného protokolu Postupimské konference) nejen v Československu, ale také v Polsku a Maďarsku. Celkem bylo v Československu v důsledku retribučního soudnictví v letech 1945−1948 popraveno 738 osob (709 v českých zemích, 29 na Slovensku) včetně 67 žen.
Proces s K. H. Frankem mapuje Český rozhlas v podcastu Kat K.H.Frank.
